O tom, jak mi hackli web a jak tomu předejít

Znáte to pořekadlo, že kovářova kobyla chodí bosa?
K administraci mého blogu měl přístup i můj oblíbený člověk, softwarový vývojář.

Skončilo to tak, že byl můj blog (běžící na WordPressu) hacknutý kvůli prostičkému osmimístnému heslu bez speciálních znaků a velkých písmen a nebyla to moje vina.
Podstatné poučení pro všechny je, že ač můj blog nepůsobí dostatečně atraktivně ani navštěvovaně, aby vůbec stálo za námahu něco zkoušet, tak se to kvůli mizernému heslu přesto stalo.

Blog mi každopádně nehackl žádný mladý muž s kapucí, který se nudí a namísto domovské stránky přidá posměšný obrázek a text „owned by“.

Pokračování textu O tom, jak mi hackli web a jak tomu předejít

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

Málo známé citáty a citace o životě, smrti a dnešní době

Když se řekne citát o životě, trochu se vyděsím při představě bodrého či minimalistického moudra. Pokud jste na tom podobně, věřím, že si počtete a budu ráda, když do komentářů přidáte nějaké své oblíbence:

„Není pravda, že lidé jsou jedineční a každý si nese v sobě nezaměnitelnou výjimečnost; ve svém případě jsem každopádně žádnou stopu výjimečnosti nepozoroval. Je většinou marné unavovat se rozlišováním individuálních osudů a charakterů. Myšlenka jedinečnosti lidské osobnosti je stručně řečeno jen nabubřelá absurdita. Na vlastní život si vzpomínáme, píše někde Schopenhauer, o něco víc než na dávno přečtený román. Tak je to: jen o trochu víc.“(Michel Houellebecq)  Pokračování textu Málo známé citáty a citace o životě, smrti a dnešní době

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

15 fajn věcí pod 30 korun (doporučení plus stručné recenze)

Tenhle článek nebyl zas tak skvělým nápadem, jak jsem si původně myslela, protože nabídka rychloobrátkového zboží v českých kamenných obchodech se střídá častěji, než programátorovy ponožky, a musela jsem ho přepisovat a upravovat a odkládat zveřejnění.

I mě samotné připadá téma povrchní, ale přiznejme si to, i hmotnými statky je člověk živ a většina z nás nejdříve potřebuje materiální uspokojení a až pak intelektuální.

Začnu delším seznamem z Levných knih. Není těžké si tam koupit brak za stovku, ale dají se najít i poklady za 10, 20 či 30 korun a o to jsme se v seznamu níže snažila, u všeho jsem pročetla recenze a zvážila prestiž spisovatele.

Je pravděpodobné, že se něco z něj brzy vyprodá, protože lidé nejsou slepí a levnou knihu si odnesou, i kdyby z ní měla být podložka pod stůl nebo zarážka do dveří, ale budu doufat, že jich co nejvíc skončí u někoho, kdo je ocení. Je možné si objednat na e-shopu a vyzvednout v prodejně…

James Joyce O kočkách a Kodani, 29 korun, http://bit.ly/2x41Xlh

Kartouza Parmská od Stendhala, 9 korun (Edit: Nedostupná, asi jsou z ní podložky pod stůl. ): http://bit.ly/2x6VOGA

Mariina Závěť, 9 korun, zajímavé a poetické čtení, sama mám rozečteno: http://bit.ly/2xDuzF4  Pokračování textu 15 fajn věcí pod 30 korun (doporučení plus stručné recenze)

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

Není cool nemít čas

Mám pocit, že v Česku je zaneprázdněnost vnímána jako známka úspěchu, nikoliv neštěstí.
Vnímám to jako znepokojivý trend především proto, že takové zaměření na výkon ubližuje nám všem i našim blízkým.

Často uslyšíte nebo si přečtete něco jako: Nestíhám, mám plný diář mám toho moc, jedu na plno. A přitom je to něco jako sebepotvrzení, důkaz schopnosti obstát v dnešním světě.

Nepochybně je docela příjemné se nevymykat průměru a tvářit se důležitě při přemýšlení o volném datu ke schůzce. O čem ale pochybuji je motivace k přetěžování se. Mezi zaneprázdněností z čirého nadšení pro věc a zaměstnáváním se kvůli získání respektu ostatních a odehnáním nepříjemných myšlenek o současnosti nebo nejisté budoucnosti ční propast.

Normální, duševně zdraví lidé potřebují trochu správného nicnedělání, pokud nechtějí vyhořet, nebo se jinak zbláznit.  Navíc je docela jisté, že si v tom všem shonu většina lidí nenajde čas na to, dostatečně ocenit a vyslechnout své blízké. Četla jsem různé ty rozhovory s umírajícími lidmi a velká část z nich pozdě litovala, jak málo se věnovali své rodině a přátelům. My se naštěstí můžeme poučit z jejich chyb. Nebude to lehké, ale dokud jsme živí a zdraví, máme tu možnost.

Co si o tom myslíte vy?

PS: Přidávám odkaz na  zajímavý článek o tom, že mít čas je ve skutečnosti o  posuzování důležitosti jednotlivých programů. Mě třeba trvalo dlouho, než jsem pochopila, že někteří mí přátelé čí příbuzní prostě měli jiné cíle, než trávit čas se mnou. A že v mém případě je to někdy taky tak, jednoduše nejsem ochotná obětovat svůj čas i některým lidem, kteří by si to zasloužili. Bylo to bolestné zjištění, ale jsem za něj ráda.

http://eurodenik.cz/osobni-rozvoj/zaneprazdnenost-ani-nedostatek-casu-neexistuje-vse-je-o-prioritach

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

Co jste pravděpodobně nevěděli o polibku a srdci

Protože se blíží oficiální den růží, rande-vouz a čokoládových srdíček, tak mě napadlo trochu víc vytěžit téma a sepsat něco o historii líbání, symbolu srdce a jako bonus i o nenaplněné lásce.

Líbání

Samotné dotyky rtů na rtech či jiných částech těla druhé osoby se nejobecněji dělí na milostné polibky, polibky na pozdrav a na vyjádření úcty, různých poddruhů jsou ale spousty .

A kde se vlastně líbání vzalo? Možná pravěkým lidem při vzájemném očichávání sklouzly rty a líbilo se jim to, jak tvrdí Vaughn Bryant z Texaské univerzity.

Pokračování textu Co jste pravděpodobně nevěděli o polibku a srdci

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

9 tipů pod stromek pro sebe i blízké, zn: spěchá

Kde se vlastně vzala ta idea zasněžených Vánoc, když se jejich ikona v podobě narodila v subtropickém prostředí? V každém případě to venku není cítit adventně, ale vlhce, mechovitě a svěže. Podle mě to počasí bez závějí (a v Praze dokonce bez špetky sněhu), vede k zapomínání na to, jak moc se Štědrý den přiblížil. Je tedy čas udělat radost sobě, nebo druhým.

Pokračování textu 9 tipů pod stromek pro sebe i blízké, zn: spěchá

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

Které blogy čtu a doporučuji

Web je něco jako síť vzájemně na sebe odkazujících stránek.
Pochopitelně jde o nepředstavitelnou změť dat vytvořených lidmi i stroji.
V začátcích se potenciální čtenáři z nedostatku obsahu sítě dost možná nudili a proto tak frčel Tetris a Princ z Persie. To se tedy změnilo (ale znuděnost nikam neodešla). Lidé jsou vynalézaví, dokáží se ukrutně nudit navzdory faktu, že ani za celý život nestihnou pojmout malou část toho, co vznikne během několika dnů.

Pokračování textu Které blogy čtu a doporučuji

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

Práce

Mám za to, že průměrný člověk si za svůj život užije jen stěží pár let relativní svobody.

Máme tu školky, ve kterých se pořád říká, co se má a nemá dělat, nutí do odpoledního spánku a obecně se pořád tak nějak buzeruje.

Školy, které jsou extrémnější verzí školek, často působící dojem, že mají potlačovat individualitu a vytvářet bezkazové produkty pro pracovní trh.  Pokračování textu Práce

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

Motivace, demotivace

Vážně dlouho jsem přemýšlela nad tím, zda sdílet výsledky svých myšlenkových pochodů.

Tohle byl takový Schrödingerův (1) článek, smazaný i publikovaný v každé chvíli až do okamžiku zveřejnění. Pokud ho právě čtete, tak smazaný nebyl.

Ráda čtu, často, skoro vše a téměř všude. Někdy i píšu, ale protože především čtu, měla jsem možnost číst blogy, které nikdy neměly vzniknout.

Internet snese všechno… jsou to vnímající bytosti ve spletích světové sítě, o koho mám obavy.

Ale když jsem nad svou neschopností psát pro ostatní skuhrala směrem k osobě blízké, dozvěděla jsem se, že ty textové exkrementy jsou vlastně hnojem pro to dobré.

Takže buď budu dobře psát, nebo dodávat Internetu potřebné živiny. Vlastně je to win-win situace.

Copyright: None, but picture is not mine.

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

Já a tokamak

Tokamak je (laicky vyjádřeno, protože i já jsem laik) nejznámější zařízení teoreticky schopné jaderné fůze, která namísto rozbíjením atomu uvolňuje energii spojováním jader. Tato energie „pohání“ například slunce a jiné hvězdy.

Na tokamaku je podstatné především to, že patří mezi možné energetické zdroje budoucnosti, ovšem ani po desetiletích  snahy o správné fungování tak docela nefuguje.   Pokračování textu Já a tokamak

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail