Málo známé citáty a citace o životě, smrti a dnešní době

Když se řekne citát o životě, trochu se vyděsím při představě bodrého či minimalistického moudra. Pokud jste na tom podobně, věřím, že si počtete a budu ráda, když do komentářů přidáte nějaké své oblíbence:

„Není pravda, že lidé jsou jedineční a každý si nese v sobě nezaměnitelnou výjimečnost; ve svém případě jsem každopádně žádnou stopu výjimečnosti nepozoroval. Je většinou marné unavovat se rozlišováním individuálních osudů a charakterů. Myšlenka jedinečnosti lidské osobnosti je stručně řečeno jen nabubřelá absurdita. Na vlastní život si vzpomínáme, píše někde Schopenhauer, o něco víc než na dávno přečtený román. Tak je to: jen o trochu víc.“(Michel Houellebecq) 

„Naslouchání je cestou k moudrosti, pouze, je-li výsledkem vědomého rozhodnutí a ne mezerou ve vnímání.“ (C. Paolini, Eldest)

„Život je krátký, trápení zaručené, smrt jistá.“ (Ray Bradbury)

„Herci jsou zprostředkovatelé změny. Každý film, divadelní hra, hudební singl nebo kniha mají potenciál něco změnit.“  (Alan Rickman)

„Na Západě se agresivita možná projevuje jen jinou formou. To nemůžeme třeba ekonomické vztahy považovat za násilné? Neuplatňuje koneckonců váš zaměstnavatel v jistém smyslu násilí na vás? Jistě, neusmrtí vás a nevyplení vaši rodinu, ale jste od násilí osvobozen?“(Philippe Descola, viz článek)

„Skoro tak, jako se říká, že staří fyzikové náhle poznali, že matematice rozumějí příliš málo na to, aby mohli ovládat fyziku, dá se říci, že mladí lidé jsou dnes najednou ve stavu, kdy už normálním, zdravý rozumem nestačí nezvyklým životním nárokům.
Všechno je tak překroucené, že je třeba výjimečného rozumu, aby se to dalo zvládnout. Neboť už nestačí umět hru dobře hrát; nýbrž stále znovu se klade otázka: Má se tato hra vůbec hrát a která hra je ta pravá?“
(Ludwig Wittgenstein, 1937)

„Technosféra, tedy lidské artefakty, mají prý dnes celkovou hmotnost kolem 30 bilionů (trillions) tun a toto množství stále roste. „Viz článek.

„Soud je soudem, jen když je vysloven s téměř nepřirozenou jistotou. Jeho povaze je nejpřiměřenější, když se vysloví bez přemýšlení.“ (Elias Canetti,Masa a moc) Dále článek.

„Z věcí, které chceme, děláváme věci, které musíme mít.“ A přitom nemusíme. Burkeman pro tuhle obsesi používá krásné slovo „musturbation“. K tomuto tématu si dále nastudujte nepřizpůsobivé intelektuály Siddhárthu Gautamu, Lao-c’e a Slavoje Žižka. (A kde jsem sebrala tohle? Omlouvám se…)

„Při jednom z našich dobrodružství se nám s Rickem podařilo zničit celý svět, takže jsme ho opustili a přešli do téhle dimenze, ve které naše přebytečná já zemřela. Takže jsme sem přišli a… a… pohřbili jsme „se“ a zaujali jejich místa. Víš, Summer, já teď každý ráno snídám deset metrů od svého rozkládajícího se těla. Ničí existence nemá smysl, nikdo nikam nepatří a všichni umřeme. Půjdeš se dívat na televizi?“ (Morty, seriál Rick a Morty, přeloženou mnou, takže to není ono)

„Soucit hraje v neziskovém sektoru velkou roli a funguje velice dobře ekonomicky, ale posiluje stereotypní vnímání lidí s hendikepem jako chudáčků, které máme litovat. Energie, se kterou chceme pracovat my, je spíš naděje. Naděje, která vzniká při koncertech Tap Tapu, kdy si místo „je mi jich líto“ říkáte „aha, možná je to tak, že i kdyby se mně nebo mým blízkým stal nějakej průšvih, nebo kdyby se mi narodilo dítě s hendikepem, tak tím nekončí svět“.
(Šimon Ornest)

„Ten, kdo se oprostil od touhy, všech přání a neříká „to jsem já a to je mé“, ten dochází klidu.“
(Bhagavadgíta, zpěv 2, verš 71)

„Všechny živé organismy jsou tak, že se ze svého okolí vydělují (buněčnou blanou, pokožkou apod.), ale že na něm zároveň podstatně závisejí: potřebují vodu, světlo, potravu. Živočichové toto své prostředí v různé míře vnímají, reagují na ně a pohybují se v něm za svými cíli. Ve větší či menší míře o nich tedy také platí, že jim o jejich bytí jde, že jim na něm záleží – tím spíš, že jejich život je omezený a trvá jen tak, že se mohou reprodukovat. Živočich se rodí, roste, stárne a hyne, ale mezitím se dokáže rozmnožit, postarat se o pokračování své linie a svého druhu.“ (Bůh ví, kde jsem tohle vyhrabala. Zkusím zjistit…)

„Neexistuje nic jako špatná a zlá zpětná vazba. Štítkovat věci na „dobré“ a „zlé“ nikdy moc nepomáhalo a zvláště to platí právě u hodnocení. Samo o sobě nemá žádnou barvu, ale způsob, jakým na něj zareagujeme,  mu ji přidělí.“  Viz článek

Není správné se domnívat, že uložené záznamy mají odpovídající objektivní hodnotu ve vztahu k nám, protože s jistotou naše emoční reakce
budou v každý čas jiné. Budou závislé na našem současném psychickém rozpoložení, ato se mění. V závislosti na naší náladě přikládáme slovům nejrůznější význam a intence.“ (Sueler, 2005, The psychology of cyberspace)

„Hned po letkách kohouta arguse následuje jako nejstupidnější produkt vnitrodruhového výběru pracovní tempo moderního člověka.“ (Konrad Lorenz, Osm smrtelných hříchů)

„Musíme se zeptat sami sebe, co škodí po duševní stránce modernímu lidstvu víc, zda jeho zaslepená hrabivost, nebo jeho zničující spěch. Ať to či ono, vládnoucí kruhy všech politických zaměření očividně podporují obojí a stimulují do chorobných rozměrů každou motivaci, která nutí lidi soutěžit. Pokud je mi známo, nebyla dosud provedena žádná hlubinně psychologická analýza této motivace. Pokládám však za pravděpodobné, že kromě touhy po majetku a vyšším sociálním postavení hraje tu také podstatnou roli strach. Strach, že budu předstižen v soutěži, strach z chudoby, strach, že se chybně rozhodnu a nebudu už na vyčerpávající situaci stačit. Úzkost v kterékoli podobě je jistě tím základním faktorem, který podlamuje zdraví moderního člověka, zvyšuje krevní tlak, působí atrofii ledvin, časné srdeční infarkty a jiné rozkošné věci. Člověk spěchá nejen pro svou lačnost; sebelákavější slast by ho nepřiměla k sebepoškozování; spěchá, protože je čímsi hnán. Co ho žene, to může být jedině úzkost.“ (článek)

„Vzniká (tu) určitý paradox: nevíme, kdy zemřeme, a chceme-li si tedy někoho maximálně uchovat, měli bychom si opatřit jeho maximální digitální stopu. Romantická vycházka zůstane uchována maximálně v naší paměti, nicméně stohy e-mailů a SMS umožní, že spolu lidé opravdu zůstanou „navždy“.“ (článek)

„Nedávný průzkum Pew Research Center ukázal, že 89 % Američanů přerušilo svou poslední přímou sociální interakci pohledem na mobil a 82 % přiznává, že to ovlivnilo jejich konverzaci.“ článek

Fakt, že Internet jako by nikdy nezapomínal, ohrožuje až existenciálně naši schopnost řídit vlastní identitu, ponechat si volbu znovu objevit sám sebe a začít od začátku-zapomenout na barvitou minulost. (Seth Godin, blog)

Vzniká nová profese jakýchsi průkopníků, kteří budou nacházet potěšení v hledání spojitostí v enormním množství běžně dostupných záznamů. (Seth Godin, blog)

Druzí lidé, schopní bleskem myšlenky proběhnout uzounký kruh možných uspokojení, zůstávají zdrceni nicotou štěstí, jednotvárností a chudobou pozemských radostí.
Jakmile překročí třicítku, všecko pro ně skončí. Co by očekávali? Nic je už nebaví; prošli již celým kruhem našich ubohoučkých radostí. (článek zde)

Facebook je už dnes jedním z klíčových hráčů na trhu s informacemi. Pro deset až padesát procent lidí (podle země a věku) představuje nejdůležitější zdroj zpráv. Oproti tradičním médiím ho ale nesvazují žádné etické kodexy, redakční pravidla či zodpovědnost za zprávy, kterým poskytuje prostor.Lze namítnout, že soukromá firma si může dělat, co chce. Ano, může, a to je špatně. V případě Facebooku dokonce velmi špatně a je třeba to změnit. (článek )

„Pokud někdo říká pravdu a někdo lže, pak oba tak říkajíc hrají na opačných stranách téhož hřiště. Oba berou ohled na jim známá fakta; pouze s tím rozdílem, že jeden z nich se podřizuje autoritě pravdy a druhý tuto autoritu zavrhuje a odmítá se podřídit jejím nárokům. ‚Bullshitter‘ tyto nároky zcela ignoruje. Neodmítá autoritu pravdy tak jako lhář a nestaví se proti ní. Prostě ji vůbec nebere na vědomí. V tomto smyslu je ‚bullshit‘ větším nepřítelem pravdy než lež.“ (článek)

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

2 komentáře: „Málo známé citáty a citace o životě, smrti a dnešní době“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *