Není cool nemít čas

Mám pocit, že v Česku je zaneprázdněnost vnímána jako známka úspěchu, nikoliv neštěstí.
Vnímám to jako znepokojivý trend především proto, že takové zaměření na výkon ubližuje nám všem i našim blízkým.

Často uslyšíte nebo si přečtete něco jako: Nestíhám, mám plný diář mám toho moc, jedu na plno. A přitom je to něco jako sebepotvrzení, důkaz schopnosti obstát v dnešním světě.

Nepochybně je docela příjemné se nevymykat průměru a tvářit se důležitě při přemýšlení o volném datu ke schůzce. O čem ale pochybuji je motivace k přetěžování se. Mezi zaneprázdněností z čirého nadšení pro věc a zaměstnáváním se kvůli získání respektu ostatních a odehnáním nepříjemných myšlenek o současnosti nebo nejisté budoucnosti ční propast.

Normální, duševně zdraví lidé potřebují trochu správného nicnedělání, pokud nechtějí vyhořet, nebo se jinak zbláznit.  Navíc je docela jisté, že si v tom všem shonu většina lidí nenajde čas na to, dostatečně ocenit a vyslechnout své blízké. Četla jsem různé ty rozhovory s umírajícími lidmi a velká část z nich pozdě litovala, jak málo se věnovali své rodině a přátelům. My se naštěstí můžeme poučit z jejich chyb. Nebude to lehké, ale dokud jsme živí a zdraví, máme tu možnost.

Co si o tom myslíte vy?

PS: Přidávám odkaz na  zajímavý článek o tom, že mít čas je ve skutečnosti o  posuzování důležitosti jednotlivých programů. Mě třeba trvalo dlouho, než jsem pochopila, že někteří mí přátelé čí příbuzní prostě měli jiné cíle, než trávit čas se mnou. A že v mém případě je to někdy taky tak, jednoduše nejsem ochotná obětovat svůj čas i některým lidem, kteří by si to zasloužili. Bylo to bolestné zjištění, ale jsem za něj ráda.

http://eurodenik.cz/osobni-rozvoj/zaneprazdnenost-ani-nedostatek-casu-neexistuje-vse-je-o-prioritach