Co jste pravděpodobně nevěděli o polibku a srdci

Protože se blíží oficiální den růží, rande-vouz a čokoládových srdíček, tak mě napadlo trochu víc vytěžit téma a sepsat něco o historii líbání, symbolu srdce a jako bonus i o nenaplněné lásce.

Líbání

Samotné dotyky rtů na rtech či jiných částech těla druhé osoby se nejobecněji dělí na milostné polibky, polibky na pozdrav a na vyjádření úcty, různých poddruhů jsou ale spousty .

A kde se vlastně líbání vzalo? Možná pravěkým lidem při vzájemném očichávání sklouzly rty a líbilo se jim to, jak tvrdí Vaughn Bryant z Texaské univerzity.

Picassův obraz „Polibek“

Dalším pokusem o objasnění polibku je líbání jako alegorie krmení z úst do úst, jen bez té potravy.

Se získáváním výživy koresponduje i dohad Sigmunda Freuda, že při líbání napodobujeme své kojenecké já přisáté k prsu. Ten také tvrdí, že samo líbání může být projevem perverze, a diví se, že ho tak společnost nevnímá. (Vlastně zachází ještě dál, a v díly New Introductory Lectures přirovnává i cucání penisu k sání z bradavky.)

Na nejdivnější vysvětlení aspiruje , podle kterého se staří Římané inspirovali mravenčími dotyky kusadel. Pro úplnost je nutné dodat, že mravenčí  ústní kontakt se lidským polibkům podobá jen málo, hlavním účelem je výměna informací a občasné předávání vyvržené potravy.

Na otázku po smyslu líbání je podle mne nejuspokojivější odpovědí, že je nám to příjemné a v sexuálním podtextu podle pachu a slin poznáváme, zda je nám líbaná osoba dostatečně sympatická a kompatibilní pro rozmnožování.

Srdce jako symbol

Symbol čeho vlastně? Nejčastěji lásky, odvahy, života.

Když mi bylo 16, čmárala jsem na zamlžené dveře sprchového koutu srdíčko s iniciálou uvnitř…jiní ho čmárají do sešitků s oslími růžky, na zdi, do kůry stromů.

Ve starověku však symbolu srdce konkurovala játra, jmenovitě například u Sumerů. Nebýt egyptského a křesťanského náboženství, možná bychom dnes všude kreslili malá „jatýrka“, lámali si játra a říkali něco „přímo od jater“.

Egypťané si na srdci zakládali, považovali ho za sídlo rozumu, duše, emocí a vlastní osobnosti, což je znát například v podobě rozdílu mezi nakládání s orgány zemřelých : mozek byl vyňat skrze nosní díry a strčen do kanopy, zatímco srdce se dávalo zpátky. Jeho symbolem byl odlétající skarabeus, který měl zaručit, aby i srdce mohlo roztáhnout křídla a odletět do zásvětí. Dalším příkladem je známé vyobrazení váhy s pírkem na jedné a srdcem na druhé straně (viz obrázek trochu dole), čemuž přihlíží božstvo, příšera. Jestliže bylo srdce těžší než pírko, obluda ho pozřela a zničila tak jeho nositeli šanci na posmrtný život, což bylo vnímáno jako věčné zatracení, čiré zlo.

Vážení srdce na egyptském papyru, přihlíží Anubis a Thovt.

Umělecká vypodobnění srdce se dají dělit na anatomicky věrná s viditelnou aortou a žilami,  například u křesťanské tvorby nebo třeba u Fridy Kahlo a na zjednodušená (ta ovšem často zvláště ve starším umění doopravdy neznázorňovala srdce jako orgán, ale kopírovala tvar některých listů).

Feast of sacred heart
The two Fridas/Les dos Fridos

 

Mladík podává dámě své srdce (tu malou, růžovou věc na úrovni její hrudi)

Pravděpodobně prvním znázorněním srdce jako symbolu romantické lásky je obrázek z francouzského manuskriptu Roman de la poire datovaného přibližně okolo 1250. Malba zachycuje mladého muže, který daruje srdce své vyvolené dámě. Ta bohužel nevypadá moc nadšeně…

Zajímavé je, že ono srdce je relativně anatomicky správně. Nesmírně populární zobrazování zjednodušeného srdce se dá vysvětlit tím, že se v minulosti onoho zjednodušeného srdčitého tvaru používalo jako symbolu listů některých rostlin, mezi něž patřila i jedna s antikoncepčními účinky.

Symbol puklého, rozbitého srdce má kořeny v Sumersko-akkadské říši, pojí se s větou „Netříšti mé srdce zpěvem“, kterou v mytologii vyslovuje Ereškigal, bohyně podstvětí.

Od Sumerů také pohází tato erotická píseň: Pastýř Dumudzi naplnil mou náruč smetanou a mlékem, pohladil mi ochlupení a zalil klín…

Nenaplněná a nešťastná láska a „hovory v hlavě“

Začněme od začátku, pokud možno mnou, protože jestli mne paměť neklame, přestože to ze své podstaty bohužel, tak je to to nejautentičtější, co Vám mohu poskytnout.

Může se zdát, že odbíhám od tématu, ale nejdříve je nutné přiblížit „Hovory v hlavě“, neboli „divadelní scénky bez divadla“. Nevím jak Vám, ale mě se skoro pořád v hlavě odehrávají především rozhovory se spoustou lidí, kteří ve mě zanechali nějaký dojem.

Mezi nejčastější aktéry těchto scének patřím pochopitelně já, a buď odcházím z nějaké situace, ve které šlo o hodně a opomněla jsem vdanou chvíli něco důležitého, což je známé též pod názvem „schodišťový efekt“ (častěji v angličtině) nebo se bavím s lidmi, kteří jsou buď reálně mrtví, nebo pro které jsem jako mrtvá já, přestože stále žiju.

Často se mi vnucovaly různé scénáře situace, ve které jsem políbila svou první lásku. Byl to milý a obrýlený blonďatý klouček přibližně v mém věku. Líbla jsem ho jen na tvář, hrozně impulzivně a na zahradě u domu jeho rodiny. Byla jsem z toho snad překvapenější než on, protože jsem naprosto netušila, proč to dělám a také mě zalila do té doby neznámá vlna horka a příjemných pocitů. Odtáhla jsem se, sedla si na kameninový ochoz studny a začala se omlouvat. Mnohokrát mě napadlo, co by se tak mohlo dít, kdybych se neomlouvala, ale spíš vysvětlovala…

Vlastně už ani nevím, koho jsem poprvé políbila na rty, jen vím, že to s láskou nemělo moc společného, byla jsem nanejvýš zvídavá.

Časté hovory vedu také se svým bývalým přítelem a mentorem v jedné osobě. Měla jsem ho moc ráda, především proto, že měl pochopení pro mou lásku k jídlu, nosil mi dobroty jako hroznové víno, jahody a mé oblíbené chipsy Bohemia s rozmarýnovou příchutí, chodili jsme na pikniky a říkal mi chytré a inspirativní věci. Byl prvním člověkem, který mě upozornil na přehnanou soutěživost a sklon podceňovat druhé a já mu naslouchala.

Byli jsme jako Diego a Frida, já malá, hubená a mladičká a on vyšší, kulatý a o polovinu starší. Možná kdybychom se potkali v jiné části našich životů, tak bychom mohli žít ve stejně nespokojeném a bouřlivém vztahu jako oni, ale naštěstí se to nestalo. Dodnes mi ale v hlavě leží rozchod v den mých 18 narozenin. Přinesl mi kaktus a dal sbohem s tím, že jsem hrozný lůzr a stejně to nefunguje.

Frida Kahlo s manželem Diegem Riverou

Trochu mi v hlavě leží i můj bývalý učitel matematiky, se kterým to nedopadlo, protože se pod námi propadla lavička a já to brala jako určité špatné znamení. Za to jsem dnes taky ráda. Měl ženu a dítě a já z toho neměla dobrý pocit, navzdory poblouznění jeho filosofickým vzděláním a modrýma očima. Vždycky byly koneckonců trochu studené.

Jen matně si vzpomínám na vyučujícího biologie když mi bylo tak 11. Jmenoval se Turek, měl tmavé, vlnité, husté vlasy a opravdu nerozumím své tehdejší náklonnosti,  natož abych s ním vedla nějaké rozhovory.

Co se týče dalších lidí, často jsem si dřív představovala, že dělám interview s Alanem Rickmanem a on si mne oblíbí. Případně totéž s Ewanem MacGregorem.

Jaká je Vaše oblíbená teorie o vzniku líbání? A řešíte Valentýn, první máj nebo nic z toho? Asexuálům se upřímně omlouvám…

Tady jsou pak ještě tipy na doplňující články v angličtině:

Why do we kiss?

The lip secret

Fotky nejsou mé a nechci je za své ani vydávat. S textem nakládejte podle svého uvážení.

 

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

5 komentářů: „Co jste pravděpodobně nevěděli o polibku a srdci“

    1. Děkuji za komentář, mám radost, že jsi si našla svou oblíbenou teorii. Já si vlastně žádnou nevybrala, přála bych si, aby někdo přišel ještě s jiným vysvětlením, ale kdyby na tom někdo trval, tak bych si vybrala Freudovu interpretaci, přestože ho nemám moc ráda.

    1. Děkuji, mám radost…ačkoliv mám pořád takový pocit, že jsem všechny zdroje neprozkoumala dostatečně důkladně a neocitovala. Líbilo se něco konkrétního?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *