Trpíme digitální demencí?

S příchodem této knihy na český trh se strhla velká diskuze, a ještě dva roky po českém vydání je o ni v pražské knihovně velký zájem.

Nedivím se. Jedná se o zcela neobvyklou kritiku informační a digitální společnosti: Nevyhnutelnost a předpokládaný přínos ICT představují základní kameny současné ideologie informatizace. (1)

Nakonec jsem moc ráda, že jsem si ji nezakoupila a je mi líto i těch deseti korun za rezervaci v Městské knihovně v Praze (k tomu bych chtěla dodat, že průměrná doba jejího splnění je taková, že je škoda i těch drobných a je skutečně škoda, že si jako alternativu k momentálně nedostupné knize nelze teba na dva týdny vypůjčit ebook, protože:

„Kromě e-knih, které můžete stahovat, nabízíme také možnost číst si on-line novější české knižní tituly na počítačích přímo v pobočkách. Tato služba ale nabízí možnost si e-knihy pouze prohlížet a studovat při návštěvě pobočky.“)

Ale zpátky k tak dlouho toužebně očekávanému titulu. Jako nadšený celodenní a každodenní uživatel počítače a mobilu jsem pocítila příležitost k sebezpytování a chtěla si přečíst více. Hořce toho lituju.

V současné době v  mé hlavě nezůstaly téměř žádné zajímavé informace z četby. Především tedy proto, že se jich tam nikdy moc nedostalo. Nutno dodat, že to delší čekání a nutnost zaplatit nepochybně vedly ke zvýšení mého očekávání, je to známý psychologický efekt.

Na celém obsahu titulu s tak lákavým názvem pro sebekritické geeky totiž byla nejlepší ta část, která už byla použita v článku o tom, proč se blbě orientujeme.

V této části publikace Spitzer využil nasbíraná data, aby poukázal na souvislost mezi denním využíváním smyslu pro orientaci a vysokým skóre při testování kognitivních funkcí. Konkrétně se jednalo o nikterak velký vzorek londýnských taxikářů.

A pak už nic moc zajímavého. Různá nabubřelá tvrzení o negativním vlivu moderních technologií, především „zlých počítačů“, na rozumové schopnosti společnosti. Občas nějaká malá studie s příliš malým množstvím účastníků a podivným nakládáním s výsledky. Obecně mám takové podezření, že se pan Spitzer příliš nechal unést tím, co si přál se dozvědět, a tak se mu to přání taky splnilo, protože ho při výzkumu měl pevně ukotvené v mysli.

Abych nebyla jen zlá, kritická a odsuzující, chválím ho za odvahu jít téměř proti všem, přestože s nedostatečnými důkazy.

Co se týče mé kritiky přehnaně on-line životů, tak mi na základě mých naprosto nevědeckých a subjektivních zkušeností připadá, že mi užívání počítače zhoršilo kreativní schopnosti, ale to platí i o všech ostatních médiích, včetně velmi nemoderní a netechnologické knihy. A co se týče orientace člověka ve svém přirozeném prostředí, ať už jím myslíme les, či město, souhlasím s tím, že na tom nejsme kdovíjak dobře, ale tam ta vina dle mne tkví velmi dávno, v přechodu od lovců-sběračů, k zemědělcům.

Digitální demence od Manfreda Spitzera mi každopádně připomíná všechny ty epické trailery, které uvidíte a pak jdete na film, a marně v něm hledáte tu atmosféru z ukázky (napadá Vás nějaký?). V horším případě postrádáte i ten dramaticky nabušený soundtrack a některé scény, které se nelíbily cenzorovi/producentovi, nebo tak něco.

Takže jsem dopsala článek, aniž bych Vám odpověděla na otázku z názvu. To bohužel nemohu, bez toho, abych sem cpala tu „pravdu“, která se mi víc líbí.

  1. Nevyhnutelnost a předpokládaný přínos ICT představují základní kameny současné ideologie informatizace viz http://ikaros.cz/po-stopach-digitalni-demence-pripravuji-nas-technologie-o-rozum

PS: Později možná doplním.

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *