6 důvodů, proč nejsem minimalistka (a 5 způsobů, jak si z minimalismu vzít jen to dobré)

 

Tentokrát mě na společnosti zaujala nekritická obliba životního stylu v duchu minimalismu.  Co mi na něm vadí? 

1.Čím míň, věcí, tím líp.

Náš majetek obvykle jen málo souvisí s našimi ctnostmi či špatnostmi, z tohoto úhlu pohledu nedává smysl pokládat vlastnění malého množství věcí za „žádoucí“ a velké množství za „nežádoucí“. (1)

2.Pokrytectví

Skromnost je dobrá věc, ale v podobě módního trendu je to jen další z mnoha odstínů pózy a narcismu.

3.Bezhlavé vyhazování a nákupy

Vyházení většiny starých věcí a posedlost „investicí“ přinese leda tak krátkodobé potěšení z nákupu, pošimrání centra odměny v mozku. A proč ten dobrý pocit nevydrží moc dlouho? Může za to hédonická adaptace, která může za to, že se po šťastné i nešťastné události nálada zase brzy vrátí do stabilního „normálna“. Co se týče vyhazování, u knih ho opravdu nepochopím, a na oblečení a další věci je tu https://nevyhazujto.cz/#/home

4.Nuuda

S minimalismem se pojí „basik bič“ styl. Už jsem otrávená ze všech těch holek, co se od sebe nedají rozlišit. A že je jich (Vás) hodně.

5.Hipsteřina.

Obliba hipsterského nebo severského designu, organickýho jídla a zero-waste ten svět k lepšímu nezmění. Hlavně protože platí bod číslo 2.

6. Divné a nepraktické poučky Mari Kondo (2):

„Pokud jste to nepoužili déle než dva měsíce, vyhoďte to“, případně „Dejte všechno na jednu hromadu a pak si nechte jen to, co Vám dělá radost“.

Chtěla bych vidět někoho, kdo navázal radostný vztah se svými rukavicemi na úklid nebo rychlovarnou konvicí, ale o tom, že je průměrný obyvatel civilizované země potřebuje, snad není třeba diskutovat.

Stejně tak platí, že encyklopedii otevřete třeba dvakrát do roka a kalhoty na sjezdovku použijete dvakrát, ale když už si na ně vzpomenete, tak budete hodně rádi, že je nakonec někde máte.


Pozorujete na sobě nebo svých blízkých, případně oblíbených blogerech tyto příznaky? Něco se s tím dělat dá.  Nejsem ale žádný guru a tak následující seznam netvoří imperativy, ale inspiraci.

1.Nenazývat to minimalismem

To slovo je hrozný buzzword, je všude a jeho smysl je naprosto rozplizlý. A navíc si z něj někdo může udělat obchodní značku.

2.Dvakrát přemýšlet, až pak zbavovat

Doložím to na vlastním příkladu: Kdysi se na mě ze všech stran hrnula propaganda „bio a eko“ kosmetiky a navíc jsem vyhrála publikaci „Ve rtěnce je olovo“. Jelikož jsem byla mladší a naivnější, tato četba se mnou otřásla tak, že jsem spoustu své kosmetiky vyhodila (a jen pár kousků věnovala matce) a běžela nakoupit do Bioo. Zpětně mě to opravdu mrzelo, především protože až na Jojobový olej jsem všechny ty drahé nesmysly brzy přestala používat. (3)

Při správném zorganizování věcí se dá vždycky někde najít místo. Takže v záchvatu vyhazovací vášně prostě raději vyberte velkou krabici, všechno do ní nastrkejte a pak schovejte ve skříni, nebo na půdě a počkejte pár měsíců, případně třeba až rok. Možná budete stejně jako já později nadšeni z toho, co tam všechno objevíte a s tím zbytkem určitě naložíte rozumněji, než ve vleku uklízecí euforie.

3.Chtít svobodu, ne abscenci věcí

„Minimalism is a tool that can assist you in finding freedom. Freedom from fear. Freedom from depression. Freedom from the trappings of the consumer culture we’ve built our lives around. Real freedom.“

Svoboda je přece základem demokracie. Čím to, že jsou takové proklamace vnímány extremisticky? A proč běžně praktikovaný „minimalismus“ nepřináší svobodu?

Populární kultura má zázračnou schopnost pohlcovat to, co se vůči ní vymezovalo. Ve chvíli, kdy minimalismus neplní svůj účel, tedy nedělá život jednodušším (a ani nevede k spokojenosti s minimálními náklady), stává se z něj jen  rozmar, a to docela nákladný a nepraktický (protože všecko vyházet a začít znovu s jednoduchými, méně barevnými a kvalitnějšími věcmi není jen tak).

4. Nějakou dobu nenakupovat

Minimalizovala jsem náklady na šacení tím, že dávám svým šanci dávno zapomenutým věcem, které vyhrabávám z odkladového prostoru v domě svých rodičů.

Když se mi líbí něco něco nepraktického, většinou počkám, až mě to přejde. Často se to ale vyřeší tak, že tu věc nakonec přesto získám, obvykle s minimálními náklady pomocí směny. Nebo přijdou časem do slevy. Případně to jen tak najdu někde ležet, nebo jsem obdarována.

Opravdu si myslím, že z Vás nenakupování udělá ucouranou šmudlu. Mému šatníku to třeba extrémně prospělo, že jsem nejdříve měla možnost přemýšlet nad tím, jak moc jsem to dřív přeháněla s lacinými hadry a zase je vyhazovala. Pozvěte rodinné příslušnice, známé a neznámé a navzájem se udělejte šťastnými věcmi, které ty druhé už nechtěly a nepotřebovaly. Je to win-win situace.

5. Mít na paměti moc utrácených peněz

Co, kde a za kolik  nakupujeme mění trh a trh mění svět. Doba nesnesitelné lehkosti nakupování bez ohledu na následky a výsledky je podle mě už dávno pryč, začíná být snadné si zjistit víc o výrobci, prodejci a o samotném produktu.

Přestože je systém zákaznické zpětné vazby poměrně častý, pořád bych si dokázala představit, že třeba u každého kusu oblečení v on-line obchodě a každého krému na obličej je několik recenzí od zákaznic z celého světa ( třeba u Sephory a na aliexpressu a u Sheinside  je docela hodně uživatelských recenzí, často i s reálnými fotkami, což je super).

Kde není recenze, tak podle mě hrozí zklamání. Často v drogerii zoufale přemýšlím, jestli je ta věc teda dobrá, protože většina recenzentek jde s davem a tak jsem skoro bez šance najít hodnocení méně obvyklých produktů. A pokud je chci, tak si je musím pořídit s vědomím, že je možná budu nenávidět, protože nebudou splňovat sliby z krabiček.

Když je se zakoupenou věcí něco špatně, je dobré na ní trvat, může to vyjít. A když třeba ne (protože pro mnoho výrobců starost o zákazníka končí prodejem), pomůže to zlepšit pozici všech, kteří se nechtějí smířit s tím, že se z vysněného předmětu stalo bezcenné smetí.

Věřím, že si všichni zasloužíme trh, na kterém se nachází funkční a bezproblémové věci za dostupnou cenu, jelikož je moderní svět plný technologií, které to umožňují. A jestli na to není současný tržní systém připravený, je načase ho zpětnou zákaznickou vazbou začít měnit.

 


(1)  Samozřejmě nechcete skončit jako Homer a Langley Collyerovi, které nakonec hromadění odpadků ve vlastním domě stálo život.

(2) Pokud tu dámu neznáte, vězte, že je autorkou Zázračného úklidu, který údajně mizí z polic knihkupectví po celém světe, jako by ho někdo…uklidil.

Má nejoblíbenější citace  Mari Kondo zní:

„Všechny věci, které vlastníte, vám chtějí být k užitku. Dokonce i když je vyhodíte nebo spálíte, zůstane po nich jen energie touhy vám sloužit. Zbavené své fyzické podstaty budou proudit vaším světem jako energie..“

(3) S klidným svědomím doporučuju většinu věcí od Saloos.

PS: Jde o hodně přepsaný článek, autorkám komentářů se omlouvám, ale snažila jsem se, aby vyznění zůstalo stejné, především v případě nesouhlasných názorů.

Další zdroje.

Nejsem jediná, komu současná podoba posedlosti minimalismem přiměla zvednout obočí a napsat článek:

Proč se nestát minimalistou

7 Reasons I Disagree with Marie Kondo’s “The Life-Changing Magic of Tidying Up.”

 

 

 

 

 

 

 

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

14 komentářů: „6 důvodů, proč nejsem minimalistka (a 5 způsobů, jak si z minimalismu vzít jen to dobré)“

    1. Jak se tak dívám na tvůj barevný blog, tak začínám tušit, proč se mnou souhlasíš, byla by škoda, kdyby si všichni v nadšení z nového náboženství jednoduchosti zvolili žít jen v černé, šedé a bílé.

  1. Rozhodně si nemyslím, že minimalismus je jen černá a šedá. Vždy je to o tom, jak takový myšlenkový směr přijmeme a jakým způsobem ho uchopíme. Nechci mít holé šedé zdi, ale chci mít místo ve svém životě i v šatníku. Už půl roku žiju se třemi svetry a těch 10, co jsem odnesla do bazaru, mi prostě nechybí. Stejně tak nelituji toho, že nemám miliony jiných věcí, prostě proto, že je nepotřebuji.

    1. Děkuji za názor. Přijde mi, že se v zásadě shodneme, protože i já píšu o tom, že je na nás, jak si tu kterou ideologii vyložíme. Jako cesta ke svobodě není minimalismus o nic horší, než třeba holotropní dýchání nebo budhismus. Co si myslíš o Marii Kondo?

  2. Súhlasím s tým hipterstvom a pozérstvom. Minimalizmus mi nepekáža, ale skôr to, ako sa to všade pretriasa. Akoby ten čo nie je minimalista ani nebol. Každý môže písať o čom chce, avšak keď už na mňa vyhúknu médiá, tak je na mňa toho trochu veľa. Každý musí byť vegán, minimalista, perfekcionista, slniečkár, motivátor atď…osobne mi tí ľudia nevadia, skôr ten ošiaľ okolo toho. Stáva sa to konzumné a to sa mi na tom nepáči. Sivú, čiernu, bielu a béžovú milujem, aj sa obliekam jednoduchšie, ale to je otázka vkusu obliekania a nie minimalizmu. Podľa mňa má byť byt útulný a rada si kúpim niečo pekné, drahé, a nepraktické len tak pre radosť. Minimalistom teda veľmi nie som .

    1. Děkuju za dlouhý komentář! Netuším, zda se sem ještě vrátíš, ale souhlasím s tím, že je toho všude příliš. Vlastně jsem ten článek napsala kvůli jedné diskuzi na Vinted (1), kde se ty dívky trumfovaly v tom, která toho má míň (jako i v případě knih). To je pak k pláči. Já třeba ráda posílám věci dál, hodně třeba knihy, ale ne proto, že bych je nechtěla mít, jen mi připadá sobecké si všechno dobré syslit a byt taky není neomezený. Sice tada posílám dál i věci, které nejsou ťip ťop, ale ty pak většinou dávám třeba kousek od kontejnerů, na zídku.
      (1) https://www.vinted.cz/forum/moda-and-styl/569557-minimalismus-kolik-toho?page=1

      1. Vždy sa vraciam aby som si pozrela odpoveď 🙂 Ďakujem za link, takýto mindfuck som už dávni nemala. Moji rodičia mi vždy vraveli že šaty robia človeka. Keby som nosila dookola 2-3 kúsky tak by som si sama pripadala divne. 3 tričká a 2 nohavíc???!!??!! To vystriedam v lete pri 30°C za dva dni. Tie dievčatá ma naozaj prekvapujú. Mne osobne na oblečení až tak nezáleží, ale napríklad na šaty a lodičky som úchyl. Keby minimalistky vtrhli do mojej skrine tak dostanú mŕtvičku. Knihy tiež šanujem neskutočne. Teraz som sa zapojila do výmeny kníh a jednu poslala a neľutujem darovať, ale vyhadzovať len preto aby som bola v nejakej komunite IN?! Je to otázka každého osobná, ale ja sa nestotožňujem s podobnýmu davovými psychózami. Raz za čas vyhodím celé vrece oblečenia, ale preto že je zničené alebo už veľké… Keď sa už potrebujú predbiehať ktorá si menej váži peniaze svojich rodičov ktorí jej to kúpili, tak to ma už naozaj vypína 🙂

        1. Děkuju za diagnostikování daných uživatelek, davová psychóza je výstižná. Co se týče knížek, znáte třeba akce Den pro výměnu knih? Tam všichni donesou to, co už mají přečtené a zase si naberou, co se jim líbí, často to pořádají knihovny, ale je možné třeba uspořádat vlastní a pozvat známé i neznámé. Co se týče přebytečného oblečení, dobré je třeba https://nevyhazujto.cz

  3. Viac menej mi hovoríš z duše. Milujem články typu: žena, ktorá vyprodukuje LEN pol kila odpadu ročne…. c´monnnnnn, to reálne nie je možné!
    Čo sa týka pokrytectva – mám známu, ktorá bojuje za vegánov, eko bio raw planétu, za zvieratká, skrátka za všetko… a potom s ňou ideš na teambuilding a vidíš ako vyťahuje kilá a kilá a kilá dekoratívnej kozmetiky. Ale na FB hlása: stop znečisťovaniu planéty! Stop konzumu!…. ehm a čo tie obaly napr.?…. no comment.
    A basic bitch… to je kategória sama o sebe.=D
    Ale ako sa píše v komentári vyššie – táto problematika nie je len čierna alebo biela… ty si vystihla názor resp. postoj más, ktorý je naozaj smutný a najrozšírenejší. Určite sa treba zaoberať minimalizmom v niektorých oblastiach. Ja napr. doteraz nechápem ako sa môže vo svete vyrobiť toľko handier (cháp oblečenia). Keď vidím teraz tie výpredaje aby sa uvolnili sklady na ďalšiu kolekciu… a to oblečenie sa reálne nevypredá…. pre mňa to má desivý rozmer!!!!! Aj preto sa snažím kupovať skôr originálnejšie nadčasové kúsky, ktoré nevyhodím za rok do koša, lebo nie sú „in“… a sem-tam si dávam veci radšej šiť, len to je trošku finačne náročnejšie, takže sa to nedá tak často…. skrátka beriem svoj šatník ako keby som budovala vlastnú zbierku.=D A čo chcem dať preč, ponúknem napr. na vinted, lebo sa mi páči myšlienka „recyklácie“ oblečenia.

  4. Ty články o půl kilu odpadu za rok jsou zajímavý fenomén…ony sice existují různé obchody zero-waste typu, a všemožné komunity a je možné házet bioodpad na kompost, ale pořád to zní nereálně (a je to skoro téma na článek).
    Při dostatečně důkladném pozorování budeme při pokrytectví přistiženi všichni, ale je pravda, že někteří dichotomii mezi tím, co říkají a co dělají, dodržují jak přikázání.
    Ta přemíra nevyužitého oblečení se mi taky nelíbí. Někde jsem četla, že se většina neprodaných oděvů raději zlikviduje, než aby se dostaly do oběhu zadarmo a snížily tak v očích veřejnosti cenu značky. Ale i kdyby to nebyla pravda, tak je celý ten životní cyklus oblečení dost smutný.

  5. Trochu by som ta opravil, minimalizmus ma byt o tom ze si necham len veci, ktoré mi robia radosť a mam z nich dobrý pocit a vdaka tomu je moj zivot jednoduchší pretože nemam okolo seba tolko veci ale moje myslienky sa mozu sustredit na dolezitejsie veci, pripadne mam viac casu a penazi na cestovanie a pod. Sam som vyhodil cez 4 tasky oblecenia, kt. som nosil minimalne a stale mi ostalo dost oblecenia aby som mohol chodit kazdy den dobre obleceny 🙂
    K tomu by som doplnil to o Mari Kondo, mam pocit ze si jej knihu necitala a tieto informacie su viacmenej vytiahnute len z inych clankov. Ja som jej knihu cital a samozrejme nejdem fanaticky dodrziavat kazde jedno slovo ale vo svojej podstate ma pravdu + k tomu ako mas vyhodit to co nepouzivas niekolko mesiacov – ona to rozdelila na niekolko kategorii, teda je tam aj kategoria veci. ktorých sa proste zbavit nemozes, napr. reklamacne doklady, preukazy a pod. veci ktore ti asi radost nerobia ale potrebujes ich 🙂
    Sorry za dlhy koment a dufam ze som to napisal dostatocne pochopitelne 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *