Povečeřeli byste svého psa, či kočku?

Podtitul: O etice rozhodování

Svou odpověď na otázku konzumace domácích mazlíčků jste pravděpodobně získali již při přečtení nadpisu. V naší kultuře se nic takového nedělá, není třeba nad tím dlouze přemýšlet. Dokud a pokud nedojde jídlo.

Ale ono to není vždy tak jednoduché.

Dokonce ani 21. století a západní kultura nikomu nezaručí, že nebude postaven před nějakou volbu, neřešitelnou bez ztráty “kytičky”.

Vaše dilema může přijít v podobě rozhodování o tom, zda nechat umírat blízké doma, v domově důchodců, či LDN-ce.

Jestli utratit nemocné, ale oblíbené zvíře.

Jestli jít na potrat.

Nebo jen, zda se sobecky soustředit na vlastní spokojenost, nebo plnit očekávání blízkých.    

Pokud se nestanete dokonalým poustevníkem, nějaké z nich si Vás najde.

A výsledky těch rozhodnutí nebudou dokonalé, obvykle jde o minuty, nanejvýš dny.

                     Pravděpodobně zpanikaříte.                              

Vzdáte se odpovědnosti.

Hlavně pryč s tím.

                                     Neřešit.                                      

Netrápit se s tím.

To je motto dnešní společnosti.

Samozřejmě existuje celá filozofická disciplína, která zkoumá morálku nebo morálně relevantní jednání a jeho normy.

Ale to se ve škole neučí.

Většina společnosti se musí spokojit s banálními pravidly o tom, kdo komu má držet dveře a jedním, maximálně dvěma Kantovými citáty:

Dvě věci naplňují mou mysl vždy novým rostoucím podivem a úctou; hvězdná obloha nade mnou a mravní zákon ve mně.

a

Jednej vždy tak, aby se maxima Tvé vůle mohla stát principem všeobecného zákonodárství.

Ale etika is not dead.

Něco si o ní přečtěte. 

A určitě zkuste tenhle test z nadpisu:

                                 http://www.philosophyexperiments.com/cat/

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

5 komentářů u „Povečeřeli byste svého psa, či kočku?“

  1. Asi bych povečeřela, mezi původem masa nevidím rozdíl.
    I když zatímco čtu Tvůj článek a vyplňuji test zjišťující úroveň mé (ne)morálky, cpu se kečupovým toustem se sojovým salámem. Takže věřím, že alespoň některá má rozhodnutí jsou morálně a eticky správná. Nevím, kdo to určil, ale vím, že pro mě to tak je.

  2. Já bych asi snědla cokoliv, kdybych měla hlad a nemusela to kvůli jídlu zabíjet. Ale po většinu času jsem skoro vegetariánka a zabití kvůli vlastnímu prospěchu z výživy těla je pro mne velké dilema. Udělala bych to? Možná kdybych umírala hladem. Ale v případě kotěte asi spíš ani tak ne. Btw, pokud se sem ještě vrátíš, ráda bych věděla, jak ti dopadl ten kvíz. Mě vyšel yuck-o-meter 100% a míra moralizace 35%. Jo, a taky existuje kniha se stejným názvem, tam je toho možná víc, ale je asi jen v angličtině: http://www.amazon.com/Would-You-Eat-Your-Cat/dp/0393339424

  3. Hodně zajímavý test! Zvědavost mi nedala a já si ho prošla. 67% je prý výsledek. A musím přiznat, že kdyby měl pár desítek otázek, tak by mi to vůbec nevadilo. Ani ne tak proto, že miluju testy – ale proto, že to byly tuze zajímavé témata na diskuzi 🙂
    Bebe

  4. Ani se nestačím divit, kolik mám komentářů. Oběma vám moc děkuju. Ten test určitě mohl být propracovanější, ale naštěstí je pořád nesrovnatelný s tím, co servíruje Bravíčko a Faceebook (všechno tohle jsem už bohužel znuděně zkoušela). Přeju si, aby takových bylo o dost víc. A naopak méně takových, kde se člověk na konci (až) dozví, že má navalit stovku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *